Právo vnějších vztahů EU po Lisabonské smlouvě

Evropská unie je jedním z největších hybatelů mezinárodního života, zejména v oblasti obchodní politiky nebo rozvojové spolupráce. Napětí mezi členskými státy EU a jejich ústavním vztahem k EU je zjevné především na mezinárodním poli, kde si státy chtějí zachovat svůj status plných subjektů mezinárodního práva. Právě v oblasti mezinárodních vztahů a jejich právní úpravy na sebe narážejí dva koncepty. Zaprvé, EU je jedinečná entita na pomezí mezinárodní organizace a státního útvaru (konfederace, federace), již nelze jednoduše vtěsnat do ústavní či mezinárodního práva. Zadruhé, sama zahraniční politika se často vymyká poslušnosti vůči právu, jež za ní často jen pokulhává a právním jazykem popisuje její reliéf. Proto se občas zpochybňuje i právní povaha mezinárodního práva. EU a její vnější vztahy jsou často příkladem toho, že za dodržování práva (zejména práv lidských) se platí efektivitou politiky.
Právo vnějších vztahů EU je běžnou vědní disciplínou a podoborem evropského práva, jemuž se věnuje přiměřená pozornost po celé EU, podoborem oscilujícím mezi evropským a mezinárodním právem.
Smyslem předkládané publikace je nejen připravit příručku pro studium oboru práva vnějších vztahů EU, ale též umožnit pochopení širšího právního rámce a praxe EU. V platnost vstoupila Lisabonská smlouva. Podstatně se změnil právní pohled na mezinárodněprávní subjektivitu EU. Ani zbytek světa nezůstal stejný. Rozmach terorismu či energetická závislost EU na Rusku začaly akcentovat nové priority, jež vedly k reformulaci některých evropských politik i jejich právní úpravy.
Kniha umožňuje prohloubení obecných znalostí nejen evropského práva, ale i práva mezinárodního. Poslouží tak nejen jako učebnice pro studenty a vyučující na právnických fakultách, ale rovněž všem zájemcům o vnější vztahy EU, a tudíž i našeho státu, z řad odborné i laické veřejnosti.