Bez iluzí by to nešlo

Gymnaziální ředitel Martin Mikoda si láme hlavu nad mimořádně nadaným, avšak problematickým studentem, když jej dostihne šokující zpráva o smrti bývalého spolužáka Tomáše. Profesor Mikoda se začte do zápisků, které si s Tomášem a s dalším spolužákem vyměnil koncem devadesátých let. Ty jej dovedou k nečekaným zjištěním a podnítí k tomu, aby se pokusil střízlivě nahlédnout vlastní minulost – a nikoli pouze tu. Ve víru nadcházejících událostí jej čeká nejedno překvapení, setkání s bývalými láskami a přáteli mu poslouží jako osobitá bilanční psychoanalýza, v jejímž průběhu se bude vyrovnávat s vytěsněnými vzpomínkami.

V životech ústřední trojice přátel sehrává důležitou roli literatura. A to nejen jako zábava či odrazový můstek k sebeprosazení, ale především jako prostor, kde lze hledat odpovědi na kruciální otázky, jež jsme si v rytmu každodennosti zvykli přehlížet. Podobné literární zanícení lze vytušit také u esejisty a vysokoškolského pedagoga Jana Koska, který románem Bez iluzí by to nešlo poprvé vstupuje na pole prózy.