Autor
/ 7 titulov
Petr Bílek (1950), Česká republika* 5. 3. 1950, Vyškov
Literární kritik, publicista, novinář
Dětství prožil v rodišti, kde také 1968 maturoval na SVVŠ. Studia na Fakultě žurnalistiky UK (obor televize) ukončil 1973 diplomovou prací Jazyk a styl moderní české črty (PhDr. 1984). 1979–1981 absolvoval postgraduální studium na katedře dějin umění FF UK. 1973–1982 pracoval v nakladatelství Čs. spisovatel jako redaktor původní prózy a 1982–1987 jako vedoucí redaktor původní poezie. 1987–1988 byl zástupcem šéfredaktora literárního týdeníku Kmen. V lednu 1989 získal stipendium ČLF na studium české exilové literatury, od dubna 1990 působil v kulturní redakci Lidových novin. 1991 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Televize. Od 1991 též editorem nakladatelství FAVIA International. 1993 byl zástupcem šéfredaktora týdeníku Reflex, od 1994 ředitel divize společenského tisku firmy Ringier, v lednu 1995 se vrací do Reflexu ve funkci šéfredaktora (do 2008) a nadále se věnuje výhradně publicistice.
Časopisecky debutoval 1974 v Nových knihách. Dále publikoval v časopisech a novinách: O knihách a autorech, Literární měsíčník, Práce, Mladá fronta, Tvorba (1981 zde příloha Průvodce po nových jménech české prózy, věnovaná debutantům 70. let), Kmen, Lidové noviny aj. Od poloviny 70. a na začátku 80. let pravidelně psal pro Tvorbu, též referáty o inscenacích literárních děl v televizi. 1981–1987 redigoval v týdeníku Mladý svět literární rubriku Místenka pro Pegasa. Od 90. let se literární kritice věnuje jen okrajově, publicistiku psal do Reflexu a Televize, filmové kritiky též do Kinorevue.
Na začátku 90. let pro pražskou televizi připravil a moderoval řadu literárněpublicistických pořadů (mj. cykly Literární revue a Cokoli chcete říci o literatuře, můžete).
Ve svých publicisticky pojatých kritikách je Bílek především erudovaným glosátorem kulturního dění. O jeho hierarchii estetických a společenských hodnot vypovídá jak podíl na souboru recenzí Sondy, tak četné doslovy ke knihám prozaiků narozených převážně po roce 1940 (Jiří Blahota, Bedřich Hlinka, Petr Korbel, Jan Kostrhun, Petr Prouza, Vít Stuchlý, Zdeněk Zapletal, Zeno Dostál, Iva Hercíková aj.). V Bílkově literárněkritické činnosti dominují dvě tendence: úsilí poskytnut základní informace (zpravidla na základě žánrového a tematického popisu) a tíhnutí k obecnější kulturněhistorické a generační charakteristice české prózy 70. a 80. let, přičemž Bílek akcentuje zejména společensko-politické vyznění a filozofické atributy díla a autorské koncepce. Součástí jeho zájmu je i zkoumání kontaktů literatury se sdělovacími prostředky (zejména s televizí) a problematika knižní kultury a nakladatelské praxe. Sestavil rovněž dvě menší slovníkové příručky, z nichž Slovníček básníků zahrnuje i interpretaci děl.
Vyhľadávanie
