Jan Vladislav

Autor / 17 titulov

Básník, překladatel, esejista, autor literatury pro děti.

Vlastním jménem Ladislav Bambásek. Narodil se v rodině českého legionáře, který se po vzniku republiky stal poštovním úředníkem. Obecnou školu a první čtyři třídy gymnázia Vladislav navštěvoval v Hlohovci, Staré Turé a v Novém Městě nad Váhom. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 se rodina přestěhovala do Poličky. Na tamním gymnáziu Vladislav roku 1942 maturoval. Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou v originále, kterou přečetl celou, bylo Goethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s překlady Petrarkových sonetů, to vše ve věku 17 let.

V letech 1943–1945 byl zaměstnán v knihovně pražské Ústřední zemědělské akademie. Studia na jazykové škole v Praze uzavřel roku 1944 zkouškou učitelské způsobilosti. V květnu 1945 se zapsal ke studiu srovnávacích dějin literatury na FF UK. Na podzim téhož roku získal stipendium francouzské vlády a strávil dva semestry na univerzitě v Grenoblu. Po návratu (1946) pracoval při studiu jako redaktor v nakladatelství V. Šmidt a krátce také na ministerstvu informací. V roce 1948 byl ze studia z politických důvodů vyloučen (studia na FF UK mohl ukončit až 1969 obhajobou práce Portréty a autoportréty a rigorózní zkouškou ze srovnávacích literatur u Václava Černého).

Jan Vladislav překládal ze sedmi jazyků: angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštiny a ukrajinštiny a s výpomocí odborníků také z čínštiny a japonštiny.

Vydal dvě knížky vlastní poezie a výbor ze Shakespearových Sonetů, ale po únoru 1948 byl z politických důvodů z univerzity vyloučen a většina nákladu jeho třetí básnické knihy Hořící člověk skončila v stoupě. Poté mohl v literatuře působit už jen pouze jako překladatel, případně autor knih pro mládež. Překládal a předmluvami nebo doslovy doprovázel zejména klasickou, moderní a lidovou poezii. Jeho původní poezie zůstávala v rukopisech.

V březnu 1968 se podílel na ustavení Kruhu nezávislých spisovatelů a byl zvolen do jeho sedmičlenného vedení. Roku 1969 byl jmenován šéfredaktorem revue Světová literatura, ovšem v letech 1970–1971 byl postupně zbaven všech funkcí i možností publikovat.

V prosinci 1976 se stal signatářem Charty 77; od února 1981, kdy byl donucen opustit ČSSR, žil ve Francii (Sevres u Paříže; francouzské občanství získal 1986). 1982–1987 vedl na pařížské École des hautes études en sciences sociales (Vysoká škola sociálních věd) seminář o nezávislé kultuře ve střední a východní Evropě. Současně spolupracoval s rozhlasovými stanicemi RFE (Rádio Svobodná Evropa) a Deutschlandfunk. V březnu 1986 spoluzaložil v Hannoveru Čs. dokumentační středisko nezávislé literatury, které zanedlouho přesídlilo do Scheinfeldu na zámek Schwarzenberg. Roku 1987 se Vladislav stal předsedou tohoto střediska a společně s Jiřím Grušou a Vilémem Prečanem zde redigoval čtvrtletník Acta (1987–1989).

Po roce 1989 se Jan Vladislav soustřeďuje především na kompletaci vlastního básnického a esejistického díla. Roku 1991 se podílel na vzniku nakladatelské aktivity Klub osvobozeného samizdatu a stal se jeho předsedou. Roku 2003 se vrátil do Prahy a publikoval své starší vlastní práce i překlady. K vydání připravoval svůj Otevřený deník 1977–1981 a Pařížský deník 1981–1989. – V roce 2005 o něm natočila dokumentaristka Kateřina Krusová snímek Jan Vladislav - Diptych.

Jan Vladislav debutoval jako literární kritik v Řádu (1942). Poté přispíval recenzemi, literárněkritickými články a verši do Práce (Bratislava), Kytice, My 46, Lidové kultury, Mladé fronty, Svobodných novin, Mladých archů, Literárních novin, Růstu, Listů, Divadelního zápisníku aj. Po 1948 pak zřídka publikoval překlady a uměnovědné studie např. v časopisech Světová literatura, Praha–Moskva, Slavica Slovaca (Bratislava), Výtvarné umění, Journées Baudelaire (Brusel), Kulturní tvorba, hojněji pak nejrůznější převyprávění světových pohádek v dětských časopisech (mj. Mateřídouška, Sluníčko).

V průběhu 60. let otiskoval své texty, knižní recenze a literárněkritické články v Nových knihách, Orientaci, Literárních novinách. Od konce 70. let, zejména však po odchodu do exilu, publikoval kulturněpolitické články, básně, eseje a překlady (nejprve pod šifrou, později pod plným jménem) zejména ve Svědectví (Paříž, zde mj. v č. 66/1982 básně ze sb. Fragmenty), Listech (Řím) a v L’Autre Europe (Paříž, v 80. letech členem redakce).

Roku 1975 založil a až po odchodu do exilu řídil samizdatovou Edici Kvart, kde vyšlo přes 120 původních a přeložených knižních titulů. V rámci této edice publikoval i vlastní původní práce).

Do Edice Kvart zařadil též vlastní překlady: Eugenio Montale: Anglický roh (1975); Charles Baudelaire: Dopisy 1–2 (1975); Henri Michaux: Prostor uvnitř (1977); Pierre de Ronsard: Tři lásky (1977); Několik básníků a jeden malíř (1979, z poezie Michela Leirise, René Daumala, Jeana Follaina, Michela Deguyho, Georgese Rouaulta); Tu Fu: Šest set dvacet šest veršů (1980). Edice Expedice pak vydala knihu Francouzská renesanční poezie v překladu Jana Vladislava (1980).

Pro Edici Kvart Vladislav uspořádal: Jan Patočka – první skica k podobizně (sb. k nedožitým sedmdesátinám, 1977); Jan Patočka: Spisovatel a jeho věc. Studie o literatuře (1978) + Vzpomínky a nekrology + Studie o divadle (1979) + O výtvarném umění a hudbě (1979); Janu Patočkovi in memoriam – Miscellanea (sborník, 1978); Vzpomínky a pocty. Na paměť Jana Patočky (sborník 1980); dále pak sborník Adresát Vladimír Vokolek (1980) a edici korespondence bratří Mrštíků Vaši věrní Diváčtí (1980).

Ve Francii vlastním nákladem (formou samizdatu) vydal:

Fragmenty. Eseje 1978–1981 (1982); Tajný čtenář v Paříži I. – Česká čítanka 1981–1985 (1985); Tajný čtenář – Překlady I – Kniha čínské (a japonské) poezie (1986, s Martou Ryšavou, Zlatou Černou a Miroslavem Novákem); Tajný čtenář v Paříži III – Třetí čítanka 1985–1986 (1986); Tajný čtenář v Paříži IV – Vánoční a jiné pořady (1986); Tajný čtenář – Překlady II – První kniha francouzské poezie. Pierre de Ronsard a další (1987); Tajný čtenář – Překlady II – Druhá kniha francouzské poezie. Charles Baudelarie: Mé srdce, tak jak je (dopisy) (1987); Posmrtné masky. Záznamy 1977–1987 (1987); Tajný čtenář v Paříži V – Čtvrtá čítanka (1987); Tajný čtenář – Překlady III. – Kniha italské poezie: Eugenio Montale a další (1988); Tajný čtenář v Paříži VI – Pátá čítanka (1988); Sny a básně v próze (1988); Sny a básně v próze II. Apokryfy (1988); Why do they write and other essays 1981–1987 (1988); Tajný čtenář v Paříži VII – Portréty a autoportréty (1989); Šest suchých jehel pro Jiřího Johna (1989); Vánoční příbor pro nepřítomné. Co to bylo za rok (1989); Pařížský zápisník 81 / 89. I. Staré a nové problémy (Kultura a politika. Paralelní svět a jeho dějiny) (1990); Pařížský zápisník 81 / 89. II. Staré a nové profily. Staré a nové knihy (1990); Pařížský zápisník 81/89. Nezařazené texty (1990); Tajný čtenář v Paříži VIII – Šestá čítanka (1993); Příběhy. Parafráze 1997–2003 (2003). Pro tento způsob exilového samizdatu dále připavil i některé své překlady: Li Čching-čao: Slzy rosy (1986, se Zlatou Černou); Tu Fu: Šest set dvacet šest veršů (1986, s Martou Ryšavou); E. Lear: Třesky plesky (1986).

Přispěl do samizdatových sborníků: Pohledy 1 (Petlice 1976), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (Petlice 1978), Pocta Jiřímu Johnovi: člověku, příteli, malíři a grafikovi (1979); Zdeňkovi Kalistovi k osmdesátinám přátelé (1980), K 75. narozeninám Prof. Dr. Václava Černého (1980); Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983); Nad IV. dílem Pamětí V. Černého (Sociální edice 1984); I. D. (sborník věnovaný Ivanu Dubskému, 198?); Básníci a samotáři (1984), Františkovi k šedesátce kamarádi (ti lepší) (1987, sb. věnováný Františku Kautmanovi), Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (1987).

Doslovem doplnil větší množství svých vlastních překladů, vedle toho se nacházejí také v knihách Jana Weisse Dům o tisíci patrech (1948); Jiřího WeilaMír (1949); Alaina-Fourniera Kouzelné dobrodružství (1959); Guy de Maupassanta Miláček (1959); J. C. Harrise Rozprávky strýčka Rémuse (1959); V. Bartovského Pražské ateliéry (1963); J. Du Bellaye Stesky (1964); S. Ceccheriniho Převoz (1965); Saint-John Perseho Anabáza (Bratislava 1969); Jiřího Koláře Očitý svědek. Deník z roku 1949 (Mnichov 1983); Václava Havla Essais politiques (Paříž 1989); Violy Fischerové Zádušní básně za Pavla Buksu (1993); Vladimíra VokolkaAbsurdanda (1994); Nikolaje TerleckéhoCurriculum vitae (1997); Kvítky slavného pána svatého Františka a jeho bratří (1998); Vladimíra Holana Básně / Quelques poèmes (Havlíčkův Brod / Grenoble, 2002) a další.

V rukopise nadále zůstává soubor povídek z let 1952–1963, nazvaný Lidský los, a dále průběžně doplňované a komentované deníky z let 1977–1980 (Otevřený deník) a z let 1981–1989 (Pařížský deník).

Společně se svým stálým pseudonymem užíval zejména šifer J. V., jv (v Mladé frontě, druhá pol. 40. let), XYZ (Praha) (Svědectví, 1966), Jan a pseudonymu Jožo Kýr.

K podpisu překladů i původních prací půjčili Vladislavovi své jméno Hana Benešová, Jiří F. Franěk, Marie Kándlová, Marie Kavková, Zdeněk Kirschner, Marie Mrštíková, Vladislava Müllerová, Jiří Pechar, Pavel Preiss a Ladislav Zadražil.

Vladislavovu básnickou prvotinu Nedokončený obraz, sbírku melodických, klasicistně vytříbených veršů, charakterizovala nesporná poučenost francouzskou, německou a českou poezií (Charles Baudelaire, Pierre Reverdy, Rainer Maria Rilke, Josef Hora, František Halas), především však osobitě ztvárněná nedůvěra k ideologickému vidění skutečnosti a reflexe vlastního existenciálního znejistění. Postupným zostřováním smyslu pro realitu (vliv poetiky Skupiny 42), prostupovaným však i snahou po odkrytí hodnot přesahujících všední den, Vladislav postupně dospěl k vášnivé obhajobě lidského života, který se navzdory chaosu a zmaru vzpíná k svébytné celistvosti (zejména ve sbírce Hořící člověk, ale také v básních v próze Ráno nad střechami).

K výrazné proměně autorovy poetiky došlo po únoru 1948. Oproti volnému verši Hořícího člověka se sbírky Samomluvy (verše z let 1950–1960) a Věty (z let 1962–1972), vydané až samizdatově nebo v zahraničí, vyznačují volbou rytmicky vyvážených, úsečných strof, jež korespondují s temnou, monologickou dikcí mluvčího. Básník zde vypovídá o rozvratu základních lidských hodnot, emocionální vypjatost výpovědi se prolíná s věcným pozorováním. Touhu po zachování řádu života a světa odráží zejména snaha zvýraznit sepětí konkrétního lidského osudu a krajiny, chápané jako paměť rodu. Tyto intence se plně rozvinuly ve sbírce devíti elegických skladeb Fragmenty (z let 1978–1989), v níž Jan Vladislav působivě zachytil spojení odvěké lidské úzkosti ze smrti a nicoty, zjitřené agresivitou a skepsí moderní doby, s vědomím nadosobního toku času, v němž splývá a trvá jedinec i lidské společenství.

Kniha Sny a malé básně v próze je souborem meditativních textů, svazujících aforisticky stručnou, koncentrovanou výpověď s lyrizující krajinomalbou a psychologickými sondami do nitra člověka.

Vladislavovu esejistiku charakterizuje zejména tázání po smyslu umění, po vztahu umělecké tvorby k životu, respektive po postoji jednotlivých tvůrců k problémům moderní doby, jakými jsou svoboda, nezávislost, či naopak vědomé přichýlení k řádu, v jehož postupném odkrývání spočívá naděje na uchopení celku světa. V souboru esejů Malé morality autor tyto otázky rozebírá v obecné rovině, v knihách Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I, 81/89 prostřednictvím citlivých a poučených analýz jednotlivých uměleckých osobností a jejich tvorby. Se záměrem poukázat na nadčasový rozměr vztahu umění a moci, umělce a jeho tvůrčí i životní odpovědnosti, klade přitom paralely mezi básníky minulosti a dneška (Dante Alighieri, Michelangelo Buonarotti, William Shakespeare, Du Bellay, Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Campana, Pierre Reverdy, Jean Genet, Michel Butor, Jiří Kolář, Václav Havel aj.).

Ve velmi rozsáhlé tvorbě pro děti se Vladislav orientoval především na převyprávění tematicky i výrazově pestrých a žánrově rozličných pohádkových příběhů z nejrůznějších jazykových a kulturních oblastí. Rozvíjí přitom zejména grimmovskou pohádkářskou tradici a její obdobu v dílech Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové.

Jako překladatel se představil již na počátku své literární dráhy převodem Shakespearových Sonetů. Svůj překladatelský zájem posléze soustředil na několik základních okruhů: evropskou renesanční lyriku, starou japonskou a čínskou poezii, lidovou slovesnou tvorbu a konečně moderní poezii, mj. ukrajinských, francouzských, španělských a italských básníků.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie:

Dar (1946)

Nedokončený obraz (1946)

Přání v černobílé. Věty nad knihou, věty nad obrazy (bibliof., 1947, s J. Kubíčkovou)

Hořící člověk (1948; náklad z větší části zničen, poté in Kniha poezie, 1991)

Ráno nad střechami (1948)

Jak si Ivan Pecivál dceru svého cara vzal a dvě další pohádky (1957)

Strom pohádek z celého světa (1958, s V. Stanovským)

Druhý strom pohádek z celého světa (1959, s V. Stanovským)

Lichter des Kanopus. Dreiunddreissig Fabeln aus dem Morgenland (něm., pohádky, Praha 1959, př. B. Schick, česky 1966 s tit. Světla kanopu aneb Třiatřicet moudrých naučení)

Jak si Janek Pecivál dceru svého krále vzal (D loutk. pro děti, 1959, prem. 1960; knižně s tit. Janek Pecivál, 1960)

Pohádky ze země draka (1960)

Jak botička utekla (pohádka, 1960)

O myšičce, kočičce a červené slepičce (D loutk. pro děti, 1960, prem. 1969)

Kouzelný slabikář (pro děti, 1961)

Divadélko gumových hraček (DD loutk. pro děti, 1961, s M. Krejčovou a V. Janouškem)

Příběhy třinácti bohatýrů (byliny pro děti, 1962)

Pohádka z kufru (D loutk. pro děti, 1962, prem. 1966, hráno též s tit. Komedie za tři facky)

O měšci s dvěma grošíky (D loutk. pro děti, rozmnož., 1962, prem. 1963, podle vlastního překladu knihy I. Creangăy)

Princezna s lískovými oříšky (pohádky, 1963)

Výpravy bez konce. Čtení o umělcích italské renesance (1964)

Den förtrollade hunden hunden – Stan Bolovan och hans barn (leporelo, švédsky, Stockholm 1965, adaptace Vladislavova překladu knihy I. Slaviciho Stan Bolovan a jeho děti, J. V. neuveden, př. A. Davidson)

Mužický dekameron aneb veselé i truchlivé příběhy, povětšině milostné... (1966, s V. Stanovským)

Fanta Giro mit dem lieben Gesicht – Die Muschelfee (leporelo, něm., Praha 1966, adaptace Vladislavova překladu knihy G. Nerucciho Fanta Giro, Krásná tvář, př. V. Cífková)

La feé de la coquille (leporelo, franc., Praha 1966, O. Kůstová a J. Coeckelenbergh)

O vili iz školjke (leporelo, srbochorvatsky, Bělehrad 1966, př. P. Andrić)

Le chien enscorclé (leporelo, franc., Praha 1966, O. Kůstová a J. Coeckelenbergh)

Ukleti pas (leporelo, srbochorvatsky, Bělehrad 1966, př. P. Andrić)

Král sedmi závojů (pohádky, 1968)

Třiatřicet stříbrných střech. Pohádky černého kocoura Tomáše Tumáše (1968)

O krásce z pomeranče (pohádky, 1969)

Proč je slunce na obloze samo (pohádky, 1969, s V. Stanovským)

Popelka (pohádka, 1969, podle baletu S. Prokofjeva), Lommelchen (něm., Berlín 1969, s V. Stanovským, česky jako Liška a Smolíček, samostatně nevyšlo, př. neuveden)

O moudrých Gothamcích a jejich slavných činech (pro děti, 1970)

Kapitán Tulipán a princezna z Bordeaux (pohádky, 1970)

Der blaue Vogel (něm., Mnichov 1970, překlad převyprávění knihy M.-C. d’Aulnoyové Modrý pták, př. E. Švorčíková, česky 1971)

O kočičím králi a devět dalších hrůzostrašných pohádek (1971)

Kopa veselých havraních pohádek a pět tuctů říkadel k tomu (1971, s V. Stanovským)

O pasáčkovi a zámku na zlatých řetězech (pohádky, 1971)

O bílé Karolíně a černé Karolíně (pohádky, 1971)

Contes italiens (franc., pohádky, Paříž 1971, př. neuveden)

Der König der sieben Schleier. Italienische Märchen (něm., pohádky, Praha 1971, př. E. Glaserová)

Vom klugen Esel und andere Tierfabeln (něm., pohádky, 1972, J. V. neuveden, př. M. Vaníčková, česky s tit. Deset večerů s pohádkou, 1992)

Mogyoró királykisasszony. Angol mesék (maďarsky, pohádky, Bratislava / Budapešť 1973, př. J. Kövesdi a T. Kulcsár)

Spanische Volksmärchen (něm., pohádky, Hanau 1973, J. V. neuveden, př. I. Kondrková)

Tales the Wind Told (angl., pohádky, 1974, pod jm. M. Mrštíkové, př. P. Wilson; česky s tit. Pohádky paní Meluzíny, 1999)

Kamenný život. O starých sochách a sochařích (1975, pod jm. V. Müllerové)

Warum die Bäume nicht mehr sprechen können. Naturmärchen. (něm., pohádky, Hanau n. M. 1975, bez uvedení autora, př. J. Vápeník)

15 gedichten. In memoriam Jan Patocka (nizozemsky, Rotterdam 1979, př. J. Beranová)

Věty (Mnichov 1981; původně samizdat 1978, rozšíř. in Kniha poezie, 1991)

Malé morality (Mnichov 1984, původně samizdat Tajný čtenář I.)

Samomluvy (Mnichov 1986; původně samizdat 1980, poté in Kniha poezie, 1991)

Sny a malé básně v próze (Mnichov 1990; poté in Kniha poezie, 1991)

Portréty a autoportréty (1991, původně samizdat Tajný čtenář I.)

Pařížský zápisník I, 81/89 (1991)

O Jankovi (pohádka, 1991)

Keltské pohádky (1992)

O pyšných princeznách. Šest pohádek z pokladů našich a světových pohádkářů (1995, s V. Stanovským)

Výbory:

Kniha poezie (1991, obsahuje: Hořící člověk, Samomluvy, Věty, Fragmenty, Sny a malé básně v próze)

Fragmenty a jiné básně (1998, obsahuje Hořící člověk, Samomluvy, Věty, Fragmenty, Příběhy, Sny a malé básně v próze).

Překlady:

Milostný hlas. Parafráze německé lidové poezie (1944)

W. Shakespeare: Sonety (výbor 1945, celek 1955) + Ze sonetů Williama Shakespeara (1951)

M.-T. Gevers (= Geversová): Čára života (1946)

Dvacet čtyři sonetů o štěstí a lásce. Francouzský zpěvník (1946)

Vítězit a žít (1948, s dalšími)

M. Zermatten: Krev mrtvých (1948, s M. Mrštíkovou)

M. Pagnol: Poznámky o smíchu (1948)

Ukrajina zpívá. Antologie ukrajinské lidové písně (1950, s M. Marčanovou a F. Továrkem, též ed. s O. Zilynským)

T. H. Ševčenko: Taras Ševčenko. Výbor z díla největšího básníka a buditele Ukrajiny (1951, s dalšími)

Vítězit a žít. Antologie z ukrajinské poezie (1951, s dalšími)

J. Vallès: Povstalec (1951, s V. Smetanovou); M. Gorkij: Píseň o sokolu / Píseň o bouřňáku (1951, jako Eva Vrchlická a E. A. Saudek) + Bosáci (1955, s dalšími, zde Píseň o sokolu) + Bývalí lidé (1956, s dalšími, zde Zpěv o ptáku bouřliváku)

Kozácké dumy (1952, též ed.)

M. Banuş (= Banuşová)

Radost (1952, s M. Kavkovou)

Častušky a žertovné písně (1952, s dalšími)

V. Sidělnikov: Ruská lidová píseň na nových cestách (1952, s V. Stanovským)

Písně sovětských národů (1953, s dalšími)

L. Cladel: INRI (1953)

I. Muratov: Bukovinský příběh (1953)

L. Ukrajinka: Světla před úsvitem (1953, s dalšími)

V. Hugo: Francii a světu (1953, s dalšími)

V. Kolpakovová: Kniha o ruském folkloru (1953, s V. Stanovským)

Lenin v lidové poezii (1954, s dalšími)

Kniha o velkých ruských spisovatelích (1954, s dalšími)

N. S. Tichonov: Život pod hvězdami (1954, s dalšími)

A. N. Tolstoj: Petr Veliký (1954) + Petr První (1955)

Ukrajina v písních (1954, s dalšími)

C. Goldoni: Mirandolina (1954, in C. G., Komedie 1, i prem.) + Vějíř (1955, in C. G., Komedie 2) + Paměti (1957, in C. G., Komedie 3)

F. Antal: Florentské malířství a jeho společenské pozadí (1954)

Italská renesanční lyrika (1954, s dalšími)

Kolchozní častušky (1954, s dalšími)

E. Vrabcová a V. Stanovský: O ruské a sovětské slovesnosti lidové (1954)

Básníci Bílé Rusi. Výbor z běloruské sovětské poesie (1955, s dalšími)

M. Sadoveanu: Soud Nikoary Podkovy (1955, přebásnění překl. V. Hořejšího)

M. V. Isakovskij: Verše a písně (1955, s dalšími)

Ruské lidové písně (1956)

I. Franko: Poezie (1956, s dalšími, též ed.)

Poezie sovětské Rusi (1956, s dalšími)

T. Tasso: Šeptání noci (1956) + Lyrika (1958)

M. Kukučín: Z teplého hnízda (1956) + Mladá léta (1958, s L. Dvořákem)

J. Verne: Honba za meteorem (1956, s M. Mrštíkovou, pod jejím jménem)

R. Rolland: Život Beethovenův – Život Michelangelův – Život Tolstého (1957, s dalšími)

A. Dumas: Hrabě Monte Cristo (1957, s M. Tomáškovou)

Písně staré Francie (1957, s dalšími)

J. Prévert: Jen tak (1958, s dalšími) + Není se čeho bát (1963, s F. Bártou, A. Kroupou a F. Hrubínem)

I. Creangă: Měšec s dvěma grošíky (1958)

Michelangelo Buonarroti: Z lyriky (1958) + Luk (1964) + Podoba živé tváře (1964, též ed.) + Žiji svou smrtí (1970) + Oheň, jímž hořím (1999) + Sonety (bibliof., 2005, s J. Pelánem)

Ch. Deulin: Pohádky krále Gambrina (1958)

Kuo Mo-žo: Sto květů (1959, přebásnění překl. D. Šejnohové, s dalšími)

K. Čukovskij: Od dvou do pěti (1959, s M. Lukešovou)

J. Jacobs: O krásné Hadrničce a kouzelném Husopasovi (1959, jako J. Kýr)

Gh. Nerucci: Fanta Giro, Krásná tvář (1959)

V. A. Žukovskij: Tři nejkrásnější pohádky (1959)

F. de Sanctis: Dějiny italské literatury (1959, s dalšími)

A. Kiritescu: Dobré duše. Klevetnice (rozmn., 1959, s J. Fialkovou a M. Tatarovou)

Rumunské lidové písně (1959)

G. de Maupassant: Mládenec paní Hussonové a jiné povídky (1960, s B. Štormem, překlad veršů)

L. Pirandello: Sicilská komedie (rozmn., 1960, s M. Cervim) + Šest postav hledá autora (1967, in L. P., Pět her a jedna aktovka)

G. Ungaretti: Cítění času (1961, upr. vydání 2005)

Jara a podzimy. 9 básníků ze staré Číny (1961, doplněné a upravené vydání 2002, se Z. Černou)

I. Slavici: Stan Bolovan a jeho děti (1961)

J. Botto: Smrt Jánošíkova a jiné básně (1961)

F. Zvěřina: Georges Rouault (1961, překlad veršů)

Bašó: Měsíce, květy (1962, s M. Novákem)

A. Machado: Kastilské pláně (1962)

Š. Cuboi: Ulice plná plášťů do deště (1963, s M. Novákem)

Ruské byliny (1964, též ed.)

Navštívení krásy. Italská renesanční lyrika (1964, s E. Fryntou a J. Pokorným, též ed.)

P. Reverdy: Chuť skutečna (1966, též ed.)

Dante Alighieri: Nový život (bibliof., 1966, 1969 též ed.) + To sladké jméno Beatrice (1998, též ed.)

D. Comparetti: Princ Papoušek (1967)

A. Miller: Jana (1967); Sto moderních básníků (1967, s dalšími)

Ch. Baudelaire: Úvahy o některých současnících (1968, s dalšími, též ed.) + Mé srdce, tak jak je (1997, též ed)

D. Campana: Šílený Orfeus (1968, též doslov)

J. Kessel: Lev (1968)

P. Verlaine: Slova na strunách (1968, s dalšími, též ed. s P. Koptou) + P. V., jeden z absolutních (1994, též ed.)

M. Butor: Repertoár (1969, též ed.) + Podivuhodný příběh. Esej o jednom Baudelairově snu (1998)

Falstaffovo babí léto (1969, adaptace W. Shakespeara, př. J. Werich, př. básní J. V.)

E. Chmelová: Robin Hood (1974, pod jm. M. Kavkové)

I. Svevo: Vědomí a svědomí Zena Cosciniho (1975, pod jm. H. Benešové)

D. S. Lichačov: Poetika staroruské literatury (1975, opr. vydání 2005, původně pod jm. spoluautora překladu L. Zadražila)

R. Cristofanelli: Chlapec Raffael (1976, pod jm. M. Kándlové)

G. Vasari: Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. 1. díl (1976, též ed., pod jm. P. Preisse) + Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. 2. díl (1977, též ed., pod jm. P. Preisse)

J. Pijoan: Dějiny umění 2 (1977, pod jm. J. Pechara) + Dějiny umění 5 (1979, pod jm. J. Pechara) + Dějiny umění 6 (1980, pod jm. J. Pechara)

O mužích ve zbrani. Výbor ze světové válečné literatury (1978, s dalšími, překl. byliny Ilja Muromec a car Kalin, pod jm. J. Fraňka)

A. Wilson: Svět Charlese Dickense (1979, s J. Joskem a J. Kořánem, pod jm. Z. Kirschnera)

Jedenáct japonských tank (1995)

P. de Ronsard: Tři lásky (1998, též ed., původně samizdat 1977)

E. Montale: Anglický roh (2001, původně samizdat 1975)

Devadesát devět básní o lásce a smrti ze staré Itálie (2002)

Li-Čching Čao: Jizvy rosy (2003, s Z. Černou, původně samizdat 1986)

Tu Fu: Kam spěchají ty květy (2003, s M. Ryšavou)

Evropské pohádky (2003, s dalšími)

E. Lear: Learovy třesky plesky česky (2004, původně samizdat 1986).

Příspěvky ve sbornících a almanaších:

Almanach Kmene 1948 (1948)

O pohádkách (1960)

Journées Baudelaire (Brusel 1968)

Básníci ve stínu šibenice (Řím 1975)

Die Zauberwurzel (něm., Mnichov 1978)

Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur (něm., Luzern 1978, zde Myšlenky z Leonarda. Osm vět, př. P. Lotar)

Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (Toronto 1980)

De maktlösas makt. Med skrivmaskinen som vapen (Stockholm 1981)

Livres de notre enfance et le "Magasin de jouets", une maison de poupée de Gurli Bedarrides (katalog, Paříž 1981)

Svědectví Pavla Tigrida (Mnichov 1982)

...a když se řekne Voskovec (Kolín nad Rýnem 1983; poté in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990)

They shoot Writers, don’t they? (Londýn–Boston 1984)

Études tcheques et slovaques (Paříž 1984)

Jiří Kolář. Poetry of vision, poetry of silence (katalog, Vancouver 1984, zde text Kolář neboli poezie - panství života a smrti)

Bonjour, monsieur Kolář (katalog, Paříž 1984)

Hommage a Jiří Kolář. Tagebuch 1968 (katalog, Norimberk 1984)

Attvara poet. Jaroslav Seifert mellan poesie och politik (Stockholm 1986)

A besigned culture. Czechoslovakia ten years after Helsinki (Helsinki 1985)

Annuaire, comptes rendus des cours et conférences 1982–1983, 1983–1984 (Paříž 1987)

Amphion. Etudes d'histoire des techniques (Paříž 1987)

The Prague Spring: a mixed Legacy (New York 1988, zde text O zkušenostech s dějinami)

Dictionnaire universel des littératures (Paříž 1989)

Literature in Exil (Durham–Londýn 1990)

Benefice (Toronto 1990)

La poésie tchéque moderne (Paříž 1990)

Uzel pohádek (1991)

Der Prager Moderne (Frankfurt nad Mohanem, 1991)

Henri Michaux (katalog, 1993)

Václav Černý 26. 3. 1905 – 2. 7. 1987 (1994)

L'allure du chemin. Dix ans d'édition (Saint-Pierre-la-Vieille, 1994)

Paměti Václava Černého v kritickém zrcadle exilu a disentu (1983–1989), Tvar 1995, č. 6, knižní příloha Tvary

Ročenka Československého dokumentačního střediska 2003 (2004, zde korespondence s J. Chalupeckým)

Uspořádal a vydal:

Ukrajina zpívá (1950, společně s O. Zilynským)

Kozácké dumy (1952)

I. Franko: Poesie (1956)

Michelangelo. Podoba živé tváře (1964)

Vzít osud do svých rukou (1966, se Z. K. Slabým)

Ruské byliny (1964)

Ch. Baudelaire: Úvahy o některých současnících (1968)

P. Verlaine: Slova na strunách (1968, společně s Petrem Koptou)

M. Butor: Repertoár (1969)

Dante: Nový život (1969)

Adresát Vladimír Vokolek (20 dopisů J. Zahradníčka a 4 dopisy a pohlednice F. Hrubína, Mnichov 1984, původně samizdat 1980)

A Besieged Culture. Czechoslovakia Ten Years after Helsinki (Stockholm 1985, s A. Henekaem, F. Janouchem a V. Prečanem)

Václav Havel or Living in Truth (Londýn 1986)

Václav Havel: Essais politiques (Paříž 1989, s R. Errerou)

Czechoslovakia. Heat in January 1989 (angl., Scheinfeld 1989, s V. Prečanem)

Horký leden 1989 v Českoslovenku (Scheinfeld 1990, s V. Prečanem)

Vilém Mrštík: Cesta do Ruska. Listy z Nižního Novgorodu 1896 (1992)

P. Verlaine, jeden z absolutních (1994)

Ch. Baudelaire: Mé srdce, tak jak je (1997, původně samizdat 1978)