Písně lásky (času) podle Danta

Mnohovrstevný básnický text volně odkazující ke klasickému dílu Dante Alighieriho, ve kterém se mísí moderní až experimentální poetika textu ve volném verši s tradičními formálně-literárními postupy klasické stavby verše. Text využívá bohaté výrazové prostředky s často překvapivou tematickou i jazykovou interakcí a paralelami mezi minulostí a současností. Vyznačuje se vyzrálým filozofickým pohledem, přičemž ladění textu se pohybuje v poloze imaginárně surreálné (surrealistické), do níž pronikají realistické motivy a obrazy podstatných problémů současného světa.

Pro celý text je příznačné prolínání osobně-intimního a univerzálního: od intenzívně prožívané lásky k věčným tématům krásy, neukotvenosti moderního života, omezenosti lidských možností, války a utrpení, k relativizaci hodnot na pozadí rozvoje vědy a techniky. Právě tak jako u Danta se téma ryzí, věčné a nenaplnitelné lásky prolíná celým textem a jím také vrcholí.