Vstřikování plastů 3

Technologie vstřikování termoplastů se všemi svými modi?kacemi má mezi zpracovatelskými plastikářskými technologiemi zásadní a nezastupitelný význam. Princip fungování technologie vstřikování plastů je v zásadě jednoduchý. Potřebná dávka zpracovávaného materiálu ve formě polymerní taveniny se pomocí šneku či pístu vstříkne z plastikační komory vstřikovacího stroje do uzavřené dutiny vstřikovací formy. Následně v důsledku odvodu tepla tavenina ztuhne a výstřik je z tvarové dutiny formy vyjmut k případnému dalšímu zpracování.

Nejnovější práce autora se pokouší přispět ke zvýšení kvali?kace všech, kteří se účastní procesu výroby výstřiků z termoplastů. Shrnuje kompletní spektrum poznatků o vstřikování termoplastů, podrobně prezentovaných v předešlých publikacích, a klade důraz na základní témata: podmínky pro plasty vhodné ke vstřikování, charakteristické teploty polymerů, reologii polymerních tavenin, fyzikální procesy probíhající v polymerech při jejich zpracování vstřikováním, fáze vstřikovacího procesu, postup při výrobě prvních výstřiků, optimalizaci procesu vstřikování, hodnocení kvality výstřiků a řešení problémů při vstřikování termoplastů.

Největší část knihy zabírá právě naposledy zmíněné téma: řešení problémů při vstřikování termoplastů. Ve třech oddílech (výstřiky vyrobené standardním vstřikováním, strukturně lehčené výstřiky, výstřiky vyrobené technologií vícekomponentního vstřikování termoplastických elastomerů TPE) je popsáno celkem 56 vad, jejich příčiny a možnosti přístupu k odstranění vady. Ten závisí na tom, zda vadu způsobuje vstřikovaný materiál (M), technologické parametry vstřikování (T), vstřikovací stroj a jeho periferní zařízení (S, P), vstřikovací forma (F) nebo konstrukce výstřiku (V).

Během téměř padesátiletého autorova působení v oboru vstřikování plastů se mnohé změnilo, ale základní principy technologie vstřikování termoplastů platily, platí a budou platit i nadále – a proto by je každý, kdo se tomuto oboru věnuje, měl znát.