Vědomí středověku

Kniha, kámen stavby, socha či plocha malby jsou pro nás autentickými, kdysi živoucí rukou a myslí stigmatizovanými objekty, k nimž je nutno přistupovat s největší otevřeností srdce, a nejlépe by bylo, abychom se pro tu chvíli stali onou „tabula rasa“, čistou deskou, do níž má být teprve vtištěno znamení. Dokážeme-li se totiž odpoutat od našich konvencí, zjistíme, že mnohé z toho, co se zdálo být naivní, dětinské a překonané, postihovalo v jádře týž problém, o kterém jsme se domnívali, že je naším objevem. Jinými slovy: vědomí tvořící osobnosti středověku se kupodivu podobalo vědomí našemu.