Zážitky rozvedeného muže

Máme pre vás úryvok z knihy na prečítanie. Čo poviete, páči sa vám táto kniha?

1. VÝKOP

Víkendy trávím s dětmi. Každý sudý. A ten lichý jezdím po návštěvách. Chatu nemám.

Jedna kolegyně mě na chatu pozvala. Ujišťoval jsem se, zda jí nejde o to, aby budovala vztah, ale prý ne, jen je jí tam samotné smutno. Tak jsem jel. Proč taky ne?

V sobotu ráno v sedm nastartuju auto a vyrážím. Chtěla, abych tam byl nejpozději v osm, asi ví, proč to říká.

Za pět minut osm přijíždím. Čeká mě. Chata pěkná. Po-chválím jí ji. Stěžuje si, že chata je sice hezká, ale bez vody.

„Voda je obecní, támhle u silnice, ale musí se vykopat díra pro položení trubek. Deset metrů výkopu. Chtěl to udě-lat Jirka, jenže to nestihl. Odešel.

“Na můj dotaz, kdo je Jirka, se dozvídám, že bývalý man-žel. Odešel tak, že se jednoho dne sebral, sbalil si věci a byl pryč. Nezemřel. Prostě se sebral a zmizel.

„Ukážu ti ho na fotce, mám album!“ vykřikne a začne mi ukazovat Jirku u moře, Jirku v kuchyni, Jirku u auta, Jirku bez auta.

Chválím jí ho.

„Ty bys mi nemohl ten rigol vykopat, co?“ dotáže se, uká-že na místo, kde má vést voda, a dodá, že za tenhle víkend nebude nic chtít. Ani za elektřinu, ani za spaní. Že jsem vlast-ně jejím dlužníkem.

Vzdychám. Jsem starý dobrák.

Beru lopatu, rýč a krumpáč. Ještě není ani devět, a já mlá-tím krumpáčem do země a divím se, jak se může v zemi vzít tolik kamení. Viděl jsem hlínu bez kamení. Viděl jsem i hlínu plnou kamení. Ale tady jsou snad jen kameny bez hlíny.

Ona vaří. Po dvou hodinách, kdy mám ruce samý mo-zol, přichází, pivo v ruce, dívá se na kamenitou půdu a po-vídá: „Jirka říkal, že je to tady samej kámen!“