Ke Gogolovi a zpátky

Podzim roku 1989 a po něm hektická první léta devadesátá. Otevřená hranice, ocean nových možností a příležitostí. Taková je základna nového románu z prostředí studentského (nejen). Dětství a puberta hlavní hrdinky Anny Pišťárové, čerstvé studentky Fakulty architektury ČVUT, jsou zakotveny ve dvou předešlých knihách (Veškerá podobnost a jiné kotrmelce, 2001; Všechno, co svrbí, jednou svrbět přestane, 2007). Nyní ji čtenář má možnost sledovat v case vypjatého politického konfliktu, kdy ale navrch získává groteska životního tápání, sveřepá snaha dotknout se skrz prizma hořkého humoru lidské podstaty. Anna prožívá první milostné soužití, potrat, rozpačitost ženské erotiky. Souběžně s jejím příběhem se v knize rozvíjí linie excentrického souputníka, důchodce Josefa Makowskiho a jeho lásky pozdního věku. V Anně, kromě jiného, uzrává i niterná potřeba generační konfrontace.