František Táborský

Autor / 3 tituly

Byl básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel. Použil pseudonym Hostivít.

Narodil se v chudé rodině obuvníka a dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat Slovanské gymnasium (1870-1878) v Olomouci a na pražské Karlově univerzitě Filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze , kde také ukončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy (byl jím od roku 1911) odchodem do důchodu. Mimo to byl jmenován profesorem h.c.brněnské univerzity[1]. Do Kamence se rád vracíval na letní prázdniny.

Poezie jej zaujala už na gymnasiu. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora Náležel do okruhu tzv.Mladé Moravy, zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů. Pustil se do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko[2] a stal se spoluorganizátorem Smetanovy společnosti v Radhošti. Dvakrát navštívil Rusko (1896, 1909-1910) právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. V Praze a souběžně na své Moravě se zapojil do Ústřední matice školské, do spolků Radhošť, Svatobor, Český bibliofil, byl zakládajícím členem Matice moravské a v roce 1908 v pražském Technologicko-průmyslovém museu se stal prof.Táborský prvním předsedou Spolku českých bibliofilů (SČB existuje dodnes). Byl autorem řady monografií a odborné literatury. Za svoje celoživotní úsilí mu brněnská Masarykova univerzita v roce 1938 udělila čestný doktorát. Zemřel sice ve věku 82 let v Praze, ale pohřben byl slavnostně v rodném městě, v hrobě svých rodičů.