Karel Schulz

Autor / 2 tituly

Karel Schulz (6. května 1899 v Městci Králové – 27. února 1943 v Praze) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest (1942), který ho však proslavil až po jeho smrti.

Po maturitě roku 1918 krátce studoval práva a medicínu, lékařskou fakultu však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1926 konvertoval ke katolicismu. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin (v letech 1927–30), parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930–35) a vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42).

Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnost se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolájící jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o něm příliš za doby normalizace nemluvilo. Zprvu také prolínal epiku a lyriku, v posledních knihách však staví na pevných epických základech.