Černá orchidej

Abych se přiznal, do této často uváděné a citované knihy se mi moc nechtělo. Není to způsobeno tím, že bych nevěřil jejím kvalitám či čitelnosti, ale vím, že na podobná díla musí mít člověk náladu. O čemž přesvědčí každého čtenáře hned první stránky tohoto komiksu. Vždyť už sáhodlouhé úvodní slovo připomíná ze všeho nejvíc rozbor díla. Čtenář se v něm dozví spoustu informací o historii a minulosti, a navíc je seznámen s postupy, které Neil Gaiman při psaní použil. Jako třešnička na dortu jsou popsána žánrová klišé, která svým přístupem autor rozbil. McKeanova kresba je dokonalá. Nejedná se o klasické komiksové zpracování, tady se bavíme o uměleckém díle. Každý panel představuje obraz, který by klidně mohl viset ve světoznámých galeriích od Louvru po Sankt Petěrburg. Kreslíř až neskutečně zvládá zachytit snové pasáže scénáře, skvěle pracuje s neostrými a rozmazanými okny, a jeho tahy jsou jednoduše řečeno mistrovské. Je mi jasné, že tento styl není pro všechny, ale člověk si jej jednoduše musí zamilovat. Na světě je jen málo komiksových kreslířů, kteří dokáží takto pracovat s předneseným scénářem a svým umem mu vtisknout duši. Části jakoby zahalené oparem jsou jedny z graficky nejúžasnějších věcí, které jsme v komiksu kdy viděl. Černá orchidej je i po tak dlouhé době od původního vydání stále aktuální a že má co nabídnout i současnému čtenáři. Snoubí se v ní kvalitní scénář s mistrovskou kresbou, vše doplněno kvalitním českým zpracováním. A kdyby nám teď nakladatelství Crew nepřipravilo souborné vydání Kasty metabaronů, klidně bych řekl, že tady máme adepta na knihu roku… (Tomáš Dostál / Fantasy-svet.net)