Francois Villon

Francouzský lyrický básník, tvůrce sociální "villonské balady". Vedl nevázaný bohémský život (dvakrát se štěstím a dopomocí vlivných přátel unikl trestu smrti), byl v podstatě předchůdcem prokletých básníků. Ačkoli studoval svobodná umění na univerzitě v Paříži, pohyboval se neustále na scestí rváče, zloděje, tuláka i dobrodruha podsvětí. Byl členem kriminální organizace 'Brotherhood Of The Coquille' a dokonce i své básně psal zlodějskou hantýrkou. V roce 1455 při pouliční hádce s milostným pozadím smrtelně zranil kněze, a proto musel uprchnout z Paříže. Ze soudních spisů je známo, že se zúčastnil krádeže v 'Collége de Navarre'. Navštívil dvůr vévodů z Orleánu v Blois a setkal se i s novým králem Ludvíkem XI. (1423-1483). Žil v bídě a byl znovu uvězněn pro krádež, poté odsouzen k oběšení za předchozí špatný život. Rozsudek byl nakonec změněn na deset let vyhnanství z pařížského kraje. Od roku 1463 o něm nebyly žádné zprávy.

Jednotlivé odkazy jeho testamentů jsou vtipně věnovány nejen rodině a přátelům, ale hlavně nepřátelům. Obsahují básně burleskního a satirického obsahu a podávají obraz Villona-rozervance, který krutost a provokaci mísí s hlubokou náboženskou vírou (proslavil se zejména částí 'Ballade des dames du temps jadis' s refrémem 'Kdepak ty loňské sněhy jsou?' a výstižně pojmenovanou básní 'Ballad Of The Hanged'). Originální je jednoduchost, s jakou vyjadřuje své pocity, a realismus při líčení událostí. Jeho verše vycházejí zcela ze středověkých tradic, ale osobité meditace o smrti a upřímnost, s jakou líčí své vnitřní rozpory a pochybnosti, ho řadí mezi největší francouzské lyriky. Další dílo (8 balad, asi 200 veršů), se podařilo "rozluštit" teprve v padesátých letech 20. století.