Enrique Vila-Matas

Enrique Vila-Matas je španělský prozaik a esejista, nezařaditelný autor pohrávající si ve svých dílech se styly, žánry i skutečností.

Enrique Vila-Matas byl již od raného dětství velmi činorodý, talentovaný, se sklony k dobrodružství a faktazii. Ve čtyřech letech napsal básničku pro maminku.

V jedenácti letech zašel Vila-Matas daleko do moře, i když neuměl plavat a strhl ho proud. Přestože se topil, těšil se, že ho přájde zachránit kapitán Haddock z komiksů. Naštěstí pro něj i pro literaturu ho rodina vylovila.

Jako mladík chodil Vila-Matas po Barceloně v červeném plášti a odposlouchával rozhovory lidí na ulici a v dopravních prostředcích. Získané poznatky použil v různých úpravách ve svých dílech.

Ve dvaceti letech žil v Paříži, kde měl pronajatý podkorvní byt. Měl pocit, že nestačí za byt zaplatit, ale že se musí odvděčit psaním. Začal psát knihu, který svým obsahem čtenáře zabíjela. Knihu nikdy nikdo nečetl a autorovi chvíli trvalo, než pochopil, že se čtenářem musí komunikovat. Rodiče reagovali na jeho literární pokusy vstřícně i když nevěděli, co tato profese přináší, že jde proti proudu, proti všem.

11. září 2002 Vila-Matasovi volal otec, že má okamžitě přijít domů, protože vypukla třetí světová válka. Když se vrátil domů, nejdříve si našel Kafkovy Deníky a našel si zápisy z 11. září z různých let.

11. září 1911 Kafka popisuje, jak se stal svědkem srážky dvou vozidel v Paříži, o rok později 11. září popisuje svůj sen, na jehož konci viděl kotvit před New Yorkem válečné lodě. Tato příhoda nejlépe vystihuje podstatu Vila-Matasova psaní. Tuto příhodu vyprávěl i v Praze 14. září 2005, kam přijel na pozvání Cervantesova institutu.