Blanka Kubešová

Narodila se v Praze v roce v lékařské rodině, dědeček i tatínek provozovali soukromou praxi, kterou museli v padesátých letech ukončit. Vystudovala jedenáctiletku, na vysokou školu se nedostala protože její původ neodpovídal kádrovým požadavkům a bratr ještě ke všemu emigroval do Kanady. Po škole nastoupila do archívu Národního divadla, kde pracovala s manželkou herce Jana Pivce. Brzy byla i tam nežádoucí, a tak přešla do Krátkého filmu.

Srpnová okupace ji s manželem zastihla v Paříži. Čekali, jak se situace vyvine a věřili naivně jako mnozí jiní, že Západ to jen tak nenechá. Nachal a tak požádali o azyl v Kanadě, ocitli se ve Torontu, které v té době připomínalo ještě divoký Západ a paní Kubešové se brzy začalo stýskat po evropské civilizaci. To už emigrovali i její rodiče, po delších úředních tahanicích se jí podařilo přestěhovat se za nimi do Švýcarska.

V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky…

Blanka Kubešová začala psát, nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové . – byl také zdramatizovaný – v Divadle U Valšů s ním excelovala Nina Divíšková.

Dnes má autorka na kontě osm titulů a k tomu několik divadelních her, připravených televizních scénářů a režisér Vít Olmer natočil podle jejího scénáře film Modrý kámen.