Michal Horáček

Michal Horáček se narodil 23.7.1952 v Praze.

Po maturitě (1970) na střední všeobecně vzdělávací škole přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky (později Fakulta žurnalistiky) University Karlovy. V květnu roku 1974, po ukončení sedmi semestrů, vyloučen na přímý zásah Státní tajné bezpečnosti; v téže době je internován ve vazební věznici v Ruzyni po odhalení policie, že padělal souhlas Socialistického svazu mládeže (jehož nebyl členem) se svým výjezdem do USA.

Posléze střídá všelijaká zaměstnání (myje černé nádobí v restauraci Alfa, je plavčíkem na koupališti ve Lhotce), až se roku 1976 stává pracovníkem META, výrobního podniku Svazu invalidů.

Přestože doma zprvu publikovat nesmí, roku 1977 zahajuje svou žurnalistickou dráhu; stává se korespondentem časopisů v Austrálii, Velké Británii a zejména v USA, kde roku 1982 získává cenu Excellence in Journalism. Na jejím základě získává stipendium na Macalester College, v rámci programu American Studies tam studuje po většinu roku 1984. Zakrátko poté začíná jako externista konečně publikovat i doma, a to v časopise Mladý svět.

Roku 1986 je z osobního rozhodnutí šéfredaktorky zaměstnán v Mladém světě jako řádný redaktor (kulturní rubriky). Kromě jiného tu vede střet časopisu s agenturou Pragokoncert, státně monopolním dovozcem "kultury" v podobě hudebních těles; vyvzdorovaným výsledkem je příjezd místními příznivci nadšeně vítané skupiny Depeche Mode a poté dalších významných interpretů i skupin ze "Západu". Píše (se spoluautorem Lubošem Beniakem) i první investigativní reportáž uveřejněnou v socialistickém tisku: OSA Nostra, věnovanou nekalým praktikám tehdejšího vedení Ochranného svazu autorského (OSA). Pravděpodobně nejvýznamnějším počinem je však seriál Dopisů z lásky a nenávisti, adresovaných rozličným historickým osobnostem; dobově podmíněným citem, v nichž čtenáři nacházejí i jiné, než čistě literární sdělení.

V roce 1995 se M.H. stěhuje s rodinou z Prahy, a to do městečka Roudnice nad Labem. V téže době zahajuje denní studium na Institutu základů vzdělanosti UK, které dokončí v roce 1999.

V roce 1997 je zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, inspiruje nový statut tohoto sdružení a v televizních přenosech uvádí dva ceremoniály udílení cen Akademie.

V roce 1999 se vsadí s kolegou o to, kdo rychleji uběhne trať 5,000 metrů, v sázce je milion korun. Zvítězí v čase 21:46.0 minuty, zisk ze sázky rozdělí na veřejně prospěšné účely. Jedním z recipientů je Centrum Paraple, sdružující lidi s poraněním míchy. Od toho roku pořádá Centrum Paraple tento běh každoročně, občané dodnes přicházejí účastnit se a svými "sázkami" paraplegiky podpořit.

2005

Zahajuje magisterské studium obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK; dokončuje v červnu 2007 jako nejlepší student ročníku. Současně se hlásí a je přijat k doktorandskému studiu antropologie na téže fakultě.

Kromě vlastních studií také sám přednáší: vede seminář tvůrčího psaní pro názorové stránky deníků, nejprve na Fakultě sociálních věd UK, později na Masarykově universitě v Brně.

Pro názorové stránky deníků rovněž sám píše: v období 2003-2004 každotýdenní eseje pro Lidové noviny, v roce 2006 pro Hospodářské noviny.

V roce 2005 je televizí Nova vyzván, aby se ujal role předsedy poroty v soutěži Česko hledá Superstar; tuto roli přijímá.

V roce 2006 je vyzván Miloslavem Kardinálem Vlkem, primasem českým, aby se stal patronem nově budovaného Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově; přijímá.

V témže roce je vyzván Václavem Havlem, aby se stal členem správní rady Knihovny Václava Havla; přijímá.

Životní role

Profesionální hazardní hráč

Od roku 1968 do roku 2004, se M. Horáček profesionálně věnuje hazardním hrám. Za socialismu především jako bookmaker; vypisuje kurzy a přijímá sázky na dostihy v Česku, ale i v Maďarsku a tehdejším východním Německu. Tuto nikoli ilegální, ale rovněž ne plně legální aktivitu při první příležitosti legalizuje založením Fortuny. Zprávě o této zkušenosti posléze věnuje své etnografické práce.

Spisovatel

Svou první knihu publikuje M.H. v roce 1982: dějiny chovu anglického plnokrevníka a dostihového sportu pod názvem Království za koně. Vychází v nakladatelství Olympia, a to ve dvou vydáních a v celkovém nákladu 90,000 výtisků.

Další knihou je zpráva z putování po amerických dostihových závodištích, vydaná Turf klubem v roce 1983 a nazvaná Zpráva z Kentucky.

Třetí knihou je zmíněný deník z revolučních dní a hodin, vydaný ve vlastním nakladatelství Ex Libris v červnu roku 1990. Tato práce, Jak pukaly ledy, se stává daleko nejprodávanější mezi všemi autorovými knihami, dosahuje prodeje 170,000 výtisků.

Naopak čtvrtý svazek je programově nekomerční. Práce Los a sázka je věnována fenoménu hazardní hry. Vydává ji Fortuna, zájemci si ji však mohou přečíst a opatřit zdarma (i prostřednictvím této internetové domény).

Výbor z esejů psaných pro Lidové noviny vychází v roce 2004 pod titulem O české krvi otců vlasti, a to v Nakladatelství Lidové noviny. Předmluvu píše Zdeněk Svěrák, ilustruje Oldřich Jelen. První náklad je rozebrán za devět dní. Celkem dojde ke čtyřem vydáním a kniha se dostává na seznam bestsellerů.

Dosud poslední knihou je O tajemství královny krav (eseje publikované v Hospodářských novinách, opět NLN a opět ilustrace Oldřicha Jelena, předmluvu tentokrát píše historik Dušan Třeštík) z května 2007. Týden po uvedení na trh proniká kniha mezi pět nejprodávanějších beletristických děl v České republice.

V současné době se M.H. věnuje práci na etnografické případové studii ze společenství hazardních hráčů.

Pro veřejnost je M.Horáček patrně nejznámější jako textař. Napsal mnoho známých textů písní, které povětšinou vytvořil se svým dlouholetým spolupracovníkem, Petrem Hapkou.

Texty jeho písní jako Dívám se dívám, Kocour se schoulil na tvůj klín, Štěstí je krásná věc, Levandulová, atd. u nás zná snad každý.