Marcus Tullius Cicero

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, politik

a spisovatel.

Pocházel z nepříliš bohaté rodiny, první vzdělání získal v Arpinu, později se vzdělával ještě v Římě. Studoval především rétoriku, ale i právo a filosofii. V době studií překládal z řečtiny.

Roku 79 př. Kr. začal vystupovat veřejně, především u soudu. V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, později cestoval i po Asii. Na těchto cestách

se dále vzdělával a především cvičil v rétorice. O dva roky později 77 př. Kr. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu. Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. Kr. byl zvolen quaestorem na Sicílii, po ukončení quaestury se stal senátorem.

Roku 70 př. Kr. se stal aedilem kurulským a v roce 67 př. Kr. se stal městským praetorem. Roku 64 př. Kr. se stal konzulem, v této funkci odvrátil pozemkový zákon předložený Publiem Serviliem Rullem a Catilinovo spiknutí, obě tyto akce usilovaly o potlačení demokracie v Římě.

Roku 58 př. Kr. musel odejít do vyhnanství, ale již roku 57 př. Kr. mu byl povolen návrat do Říma. Zde se dále snažil vystupovat na obranu demokracie, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce především gramatiky a

rétoriky, veřejně vystupoval pouze při soudních obhajobách.

Před občanskou válkou se přiklonil na stranu Pompeiovu, po jeho porážce odmítl vedení republikánského loďstva a raději odprosil Caesara, se kterým se vrátil do Říma jako přítel. Od roku 47 př. Kr. nevykonával žádnou veřejnou funkci a věnoval se pouze filosofii. Na veřejnosti vystupoval pouze v případech, kdy některý z jeho přátel potřeboval pomoc (Oratio pro Marcello, Oratio pro Ligario a Oratio pro rege Deiotario).

Po Caesarově smrti věřil v obrat k demokracii, ale byl zklamán, proto opustil Řím, cestou ho zastihla nepravdivá zpráva, že se Antonius vzdal moci. Po návratu zjistil, že se tato zpráva nezakládala na pravdě a začal proti Antoniovi vystupovat, přednesl 14 řečí proti Antoniovi. Po těchto projevech senát vyhlásil Antoniovi válku, jejíž vedení svěřil Octavianovi, ten se ale spojil s Antoniem a tím se moc senátu definitivně rozpadla. Cicero se pokusil o útěk z Říma, avšak byl dostižen a popraven. Jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na řečništi v Římě.