Josef Jedlička

Josef Jedlička

se narodil v roce 16. 3. 1927 v Praze, zemřel 5. 12. 1990 v Augsburgu (SRN) . Po absolvování reálného gymnázia v Praze (mat. 1946) Jedlička studoval estetiku a etnografii na FF UK v Praze, ale v roce 1948 byl z univerzity vyloučen coby protikomunistický. 1953-1968 žil v Litvínově. Pracoval v různých profesích - jako dělník, učitel, TV asistent, vychovatel aj. Jako antikomunistovi mu bylo zakázáno publikovat cokoliv, ale psal romány a povídky tajně a četl je v kruhu svých blízkých přátel, mimo jiné Jana Zábrany, Bohumila Hrabala a jiných tehdy zakázaných spisovatelů.

V roce 1966, po 18 letech zákazu, Jedličkovi bylo dovoleno publikovat experimentální román

Kde život náš je v půli se svou poutí

, napsaný v roce 1950; kniha byla v tomto vydání cenzurována, v úplném znění byla vydána v roce 1994 po pádu komunistického režimu v Československu. Přesto i cenzurované vydání knihy tehdy způsobilo skandál a Jedličkovi bylo opět zakázáno publikovat. Až v roce 1968 bylo Jedličkovi dovoleno publikovat několik esejů o F. Kafkovi a Ivanu Divišovi v časopisech. Pro tyto Jedličkovy sporadicky časopisecky publikované eseje je příznačná hluboká filozofická erudovanost.

Po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval Jedlička do západního Německa. Tam žil v Mnichově, kde pracoval jako redaktor a komentátor Rádia Svobodná Evropa v letech 1970-1980.

Jedličkův opožděný debut (

Kde život náš je v půli se svou poutí

) představuje filozoficko-meditativní prózu, která je pojata jako generační autobiografické svědectví o hledání smyslu života v socialistické realitě severních Čech 50. let. Simultánní existence několika vzájemně se prolínajících časových pásem, silná filozofická reflexe i apelativní lyrismus autorské výpovědi vytvářejí složitě strukturovaný literární tvar, zvýrazňující autentické hodnoty této prózy.

Podle svědectví současníků (Václav Vokolek) je Jedlička autorem knihy

Život pána Ježíše Krista

, jež po autorově emigraci vyšla pod jménem Josefa Voláka a se změněným názvem

Vyšla hvězda nad Betlémem

; Josef Volák však Jedličkovo autorství ani později nepřiznal.

V kronice

Krev není voda

zachytil Jedlička historii vlastního rodu i smysl své životní cesty; široce koncipovaná próza se složitou stavbou, vyjadřující organické vznikání textu, však vyznívá i jako osobitý obraz celé české společnosti uplynulého století.

Eseje soustředěné do knihy

České typy

byly původně určeny pro rozhlasové vysílání Svobodné Evropy a autor se v nich pokusil charakterizovat základní rysy české národní povahy, jak se zrcadlí v obecně známých literárních postavách (Švejk, Kondelík, Cimbura apod.).

Soubor

Ornament

zahrnuje zejména časopisecky publikované eseje z druhé poloviny šedesátých let.

Mezi časopisecky publikovanými texty má významné postavení studie

Dodatek k nenapsaným Dějinám české literatury

(Rozmluvy 1987, č. 7), v níž se exilový autor i bez možnosti přístupu ke všem relevantním pramenům pokusil o náčrt vývoje režimem netolerované literatury v poválečném Československu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře:

Kde život náš je v půli se svou poutí

(1966; rozšíř. 1994)

Život Pána Ježíše Krista

(pro děti, 1969, pod jm. spoluautora J. Voláka; náklad zničen, nové vydání pod názvem

Vyšla hvězda nad Betlémem

, 1969; s původním názvem i pův. doslovem vyšlo 1990, ale opět pod Volákovým jménem, aniž bylo Jedličkovo autorství přiznáno)

Krev není voda

(1991)

České typy

(1992)

Poznámky ke Kafkovi

(1993)

Rozptýleno v prostoru

(2000)

Ornament

(2006)

Ostatní práce:

Bohdan Kopecký

(monografie, 1968)

Josef Jedlička byl také manželem spisovatelky Violy Fischerové.