Jiří Fried

Autor / 1 titul

* 1. 3. 1923, Prachatice

† 13. 9. 1999, Prachatice

Prozaik a scénárista

Obecnou školu a čtyři třídy reálného gymnázia absolvoval v Prachaticích. Po německém záboru 1938 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec (původním povoláním krejčí) dostal jako legionář trafiku, Fried však zůstal u bratra, učitele v Protivíně. Navštěvoval gymnázium ve Vodňanech a Písku (mat. 1942). Poté se stal úředníkem v Českomoravském filmovém ústředí.

1943 onemocněl tuberkulózou plic, která si vyžádala dlouhodobé léčení (1952 vyvrcholila operací). 1946 začal studovat na FF UK dějiny umění a estetiku, studium však nedokončil a vrátil se jako dramaturg do Čs. státního filmu. Od 1959 redaktor a posléze náměstek ředitele nakladatelství Čs. spisovatel. 1970 byl z nakladatelství propuštěn, pracoval jako televizní a filmový scenárista ve svobodném povolání.

Publikoval od 1952 v Novém životě, Literárních novinách, Plameni, Hostu do domu. V 60. letech mj. překládal z francouzštiny eseje (Claude Lévi-Strauss, Roger Caillois), které vycházely v Sešitech pro mladou literaturu a v Orientaci. Jako scenárista se Fried podílel především na filmech O ševci Matoušovi (1948, podle Antala Staška), Svědomí (1949), Vstanou noví bojovníci (1951, podle Antonína Zápotockého), Morálka paní Dulské (1958, podle Gabriely Zapolské), Zkouška pokračuje (1959), Julek (1979), Šílený kankán (1982, podle Roberta Müllera), Pasáček z doliny (1983, podle Ladislava Fukse), Motýlí čas (1990) aj.

Napsal řadu scénářů pro televizi, např. Sázka na mrtvého jockeye (1967), Poslední stanice (1973, podle románu Zdeňka Pluhaře), Země zlatých plodů + Podzemí svobody (podle Jorge Amada), Tažní ptáci (1976), Těžká hodina (1983, o Jiřím Wolkerovi) aj.

Po básnické prvotině, propojující osobní a společenskou problematiku v duchu Wolkerově a Bieblově, přechází Fried natrvalo k próze a scenáristice. Již v novele Časová tíseň se objevuje Friedovo klíčové téma – osobní krize intelektuála (zde šachisty), konfrontace jeho „samoúčelné“ profese s lidským společenstvím. Autorovo úsilí o pojmenování citové, intelektuální a mravní podstaty jedince se naplno projevilo v novele Abel, příběhu malíře rekapitulujícího během několika hodin jednoho rána svůj život. Ovlivněn francouzským novým románem zaměřuje se tu Fried na detailní popis všednosti, potlačuje děj a do popředí staví vnitřní rozměr věcí: osobní vztahy a názorové napětí mezi hrdinou a „těmi druhými“. Obdobně postupuje i v dalších novelách. Pověst je situována do 30. let, do vypravěčova dětství; vykresluje nejen specifický svět česko-německého městečka, ale i složité vztahy trojice kamarádů pokoušejících se odhalit záhadu tajemného domu. Novela Hobby se v modelovém příběhu úředníka, jenž uprostřed dějinných událostí konce 30. a 40. let nachází uspokojení v něčem tak „formálním“, jako je opisování cizích textů, vrací k tématu vztahu individua a dějin a zároveň klade otázku „samoúčelnosti a smysluplnosti“ tvůrčí činnosti. Podobné typy introvertních outsiderů, kteří se z nejistoty ve vztahu k okolí a především k ženám uchylují k mnohdy nezvyklým zálibám, Fried neopouští ani ve svých povídkách; obecně je však jeho nepříliš rozsáhlá povídková tvorba tematicky různorodější a sahá od situačních miniatur zachycujících psychologii hlavního hrdiny (povídka Žárlivost) přes text s prvky sci-fi (Zátor) až k obtížně dešifrovatelnému experimentálnímu textu (Kolaudace). Mládeži je určena novela Léto v Altamiře, zachycující příběh dvou chlapců, jejichž přátelství je vystaveno tlaku rasové nenávisti v českém pohraničí těsně předválečných let.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie:

Rozsvícená okna (BB 1954);

Časová tíseň (P 1961);

Abel (P 1966);

Pověst (P 1966);

Hobby (P 1969);

Léto v Altamiře (P 1992);

Síla osudu a jiné prózy (PP 2002);

Korespondence:

Jan Skácel – Jiří Fried: Vzájemná korespondence (2001, ed. J. Opelík)

Překlady:

R. Vailland: Výlet do hor (1956; s D. Steinovou);

325 000 franků (1960; 1969 + Zákon, Pstruh; s D. Steinovou)