Jaromír Nohavica

Písničkář, básník, textař, překladatel. Narodil se roku 1953 v Ostravě v muzikální rodině, kde se často zpívalo a hrálo. Otec, novinář a básník, ho směřoval ke vzdělání a zpřístupnil mu svět tehdejší inteligence. Prázdniny zase Jaromír Nohavica trávil na venkově, na valašské vrchovině. Poměrně brzy dostal příležitost psát písňové texty pro ostravské zpěvačky a zpěváky pop-music. Z toho se zrodila především dlouhodobá spolupráce s Marií Rottrovou. Mezitím však Nohavica zkoušel studovat na Vysoké škole báňské, oženil se, přestěhoval se za ženou do Českého Těšína, šel na vojnu, narodila se mu dcera Lenka, pracoval jako dělník i jako knihovník.

V roce 1981 se o Nohavicovi dozvěděl odborný svět, když pro Marii Rottrovou otextoval píseň "Lásko, voníš deštěm". Přes protesty celé rodiny tehdy šel na "volnou nohu" jako textař. Ale už následující rok (kdy se také narodil syn Jakub) se objevil v jiné pozici - jako host na festivalu Folkový kolotoč sám vystoupil s kytarou a přednesl vlastní písně. Psal si písničky sice již dlouho, ale do té doby nenašel odvahu hrát je pro někoho jiného než pro své známé, rodinu či kamarádům na vojně. Nohavicův křest před folkovým publikem byl mimořádně úspěšný - jeho písně podpořené pokorným, přesvědčivým zpěvem a účelnou hrou na kytaru si ihned získaly své posluchače.

Tématická šíře textů je pro Jaromíra Nohavicu typická. Najdeme vedle sebe písničky milostné, z vojny, s historickým námětem, o sportu, zhudebněné básně (Bezruč, Blok) a překlady ruských písničkářů Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy. Hudební podklad je také rozmanitý - od lidového nápěvu k šansonu, od blues k valčíku, patrné jsou východní vlivy. S Nohavicovými písněmi se lidé ztotožnili, protože dokázaly nejen vyjádřit zpěvákovy vnitřní pocity, ale i trefně pojmenovat společenskou situaci - ať už přímo nebo přes náznaky (písně sportovní, trampské). Jaromír Nohavica tak vlastně zaujal místo opuštěné písničkáři, kteří emigrovali nebo museli emigrovat. Příznačné je, že jeho velkým vzorem byl Karel Kryl.

Během 80-tých let Jaromír Nohavica rychle získal popularitu, která však tehdejšímu komunistickému režimu vadila. Nohavica byl proto opakovaně zakazován a příliš mnoho desek v té době nevydal. První velké desky (Darmoděj) se dočkal až rok před pádem komunismu. Po revoluci se začal těšit obrovské popularitě, kterou ne zcela unesl a skončil až na protialkoholní léčbě. Roku 1993 pak vychází album Mikymauzoleum, která je označováno za přelomové album Nohavicovy tvorby. Od té doby je Nohavica opět velmi tvůrčí a vydává několik dalších velmi úspěšných desek (Tři čuníci, Divné století). Začal spolupracovat s dalšími zkušenými hudebníky (Karel Plíhal, Radek Pastrňák, Vít Sázavský a další) a se Sázavským s Vřešťálem dokonce estavil skupinu Kapela s níž veřejně vystupoval.

Do dnešní doby patří mezi naše nejpopulárnější muzikanty, nicméně vzhledem k hloubce a stylu jeho tvorby ho lze právem označit za skutečného básníka. Mnoho jeho textů již stačilo zlidovět.