Jan Halada (1942), Česká republikaPo ukončení střední školy v Praze-Karlíně nastoupil jako dělník v automobilových opravnách. Teprve po absolvování vojenské služby byl přijat na FF UK, obor filozofie – dějepis; studium ukončil v r. 1968, doktorát filozofie získal v r. 1972. Nastoupil do redakce nakladatelství Mladá fronta, kde do r. 1988 působil jako redaktor, později zástupce šéfredaktora na úseku nebeletristické literatury. Potom přešel do redakce Lidového nakladatelství, kde zastával funkci šéfredaktora. Koncem r. 1990 odešel na základě konkurzu na nově vzniklou Fakultu sociálních věd UK. Zde přednáší na Institutu masové komunikace a žurnalistiky problematiku knižní kultury, masové komunikace, literatury faktu apod. Externě přednášel od r. 1978 na VŠE, po r. 1990 na ČVUT, FF UK, opět na VŠE, a to převážně dějiny filozofie, problematiku osvícenství, existencialismu aj. V r. 1989 dosáhl titulu kandidáta věd na téma osvícenského pokroku. Je členem Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, vzdělávacích a jiných organizací, redakčních rad.
Vzhledem ke svému vzdělání a praxi se věnuje především popularizaci filozofie a historie v publikační, ediční a přednáškové činnosti; v teoretické oblasti a vlastní filozofické produkci se zabývá zejména problematikou osvícenství. Interdisciplinárně se zabývá otázkami sociologie knihy a psychosociologie čtení i problematikou masové komunikace v oblasti knižní kultury, kde se zároveň podílel na několika empirických výzkumech.
Bibliografie:
Čítanka z dějin filozofie (s A. Geussem), 1979;
Osudy moudrých, 1981, 2. vyd. 1985;
Osvícenství – věk rozumu, 1984;
Něžná revoluce v pražských ulicích, 1990 (a polský a německý př.);
Lexikon české šlechty I–III, 1992–94;
Člověk a kniha, 1993;
Průvodce evropským myšlením, 1996.
Čas. přísp.:
Osobnosti filosofie (seriál), Sedmička 1977–78; Německá klasická filosofie, Osvícenství, Empirismus, Utopisté, Montaigne, Diderot, Rousseau, Voltaire ad., Společenské vědy ve škole 1984–89; Ženy a láska k moudrosti (seriál), Žena a móda 1987–88; Význam a omezenost pojetí osvícenského pokroku, FČ 1989; Voltaire, nekorunovaný král Francie, Historická revue 1993. Předmluvy: Setkání s Filozofem, 1984. Edice: edice Archiv, Prameny (díla utopistů), Obrazy ze života doby (Mladá fronta 1975–93), encyklopedie Larousse (1992–94), Moderní oxfordský slovník XX. století, 1995, Dějiny světa v obrazech, 1995.
Vyhľadávanie
