Básně Daniela Soukupa jako by patřily jiným časům: jejich tvar má v sobě klasicistní sošnost. Cosi znepokojivého se tu ale rýsuje, už to stoupá, už se to sype, už to praská, už se to rozuteklo. V průzorech se střetávají protínající se linie, hranice a okraje na sebe narážejí, prázdnota kypí obsahy, zmizelé hledá další zázračnou planetu, novou ustálenost věcí. Daniel Soukup (1976) vystudoval anglistiku, germanistiku a českou literaturu na Filozofické fakultě UK. V letech 2002–2014 vyučoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2014 pracuje na FF UK. Vydal básnickou sbírku Výhled do skály (2007), odbornou monografii „Cikáni“ a česká vesnice (2013) a překlady básní Wallace Stevense (Učenec jediné svíce, 2008) a Seamuse Heaneyho (Lidský řetěz, 2018) a knih J. H. Newmana (Rizika víry, 2011 a Idea univerzity, 2014) a Timothyho Radcliffa (Proč být křesťan?, 2017).