Kosmologický důkaz boží existence

Ve své práci se autor pokouší o novou formulaci důkazu Boží existence na základě empirického světa, tedy tzv. důkazu kosmologického, a o řešení některých otázek, které s ním souvisí. Jedná se předně o otázku místa, které tento důkaz zaujímá v lidském životě, a dále o problémy některých jeho filosofických předpokladů.

Kosmologický důkaz není sám o sobě nijak nový: objevuje se prvně u Platóna, v rozvinuté podobě u Aristotela a po ně ve středověké scholastice. V novověku mu dal vytříbenou podobu především Leibniz. Záhy po něm se však objevili na scéně evropského myšlení dva myslitelé, jejichž jména se stala přímo symbolem dodnes trvajícího zpochybnění kosmologického důkazu: David Hume a Immanuel Kant.

Teprve v souvislosti s moderním rozvojem analytické filosofie se opět vynořuje jistý zájem o důkazy Boží existence, které by si mohly nárokovat objektivní platnost – vedle apriorního důkazu ontologického i o důkaz aposteriorní, kosmologický. Jeho tzv. přírodovědnou formulaci dnes reprezentuje zejména oxfordský filosof náboženství Richard Swinburn. Vedle toho lze však tento důkaz i v rámci metafyziky, a právě metafyzickou důkazní metodou je vedena předkládaná práce: Pojmovou analýzou přirozeného jazyka se snaží zjistit nejobecnější rysy empirického jsoucna.

Získané poznatky poté vysvětluje tím, že deduktivně hledá odpověď na otázku „proč?“. Odpověď, k níž takto metafyzika dospívá, by proto měla být v principu – alespoň podle toho, jak si tato věda sama rozumí – odpovědí nikoli pravděpodobnou, nýbrž jistou.