Právní skutečnosti podle nového občanského zákoníku

Patřím k těm, kdo v roce 2000 začínali spolu s prof. JUDr. Karlem Eliášem připravovat nový kodex soukromého práva. Hlavním důvodem napsání tohoto komentáře byla moje snaha vysvětlit podrobněji konkrétní ustanovení nově upravující právní skutečnosti a doplnit tak vcelku obsáhlou důvodovou zprávu k novému občanskému zákoníku. Zde je třeba připomenout, že jako zpracovatelé zákonného textu nového občanského zákoníku jsme byli vedeni snahou usnadnit kodexu jeho uvedení do praxe a proto jsme důvodovou zprávu po přijetí zákona aktualizovali. Přes tuto skutečnost v ní však nemůže být samozřejmě uvedeno vše potřebné pro správnou praktickou aplikaci jednotlivých ustanovení. Vznikají tak pochopitelně pochybnosti o obsahu jednotlivých zákonných ustanovení, o jejich smyslu, nejednou se stane, že právník, který text kodexu čte a vykládá, jej pochopí jinak, než si kontext a ideje kodexu žádají. Je to dáno i tím, že všichni, kdo v českém právním prostředí žijeme a pracujeme, uvažujeme nutně v rozměrech, který odpovídá textu a duchu překonaných soukromoprávních předpisů, myslíme způsobem, který jsme se naučili na fakultě. Neseme v sobě určité břemeno minulosti. Že tomu tak opravdu je, můžeme vidět na studentech, kteří tuto zátěž nemají. Jim nečiní nové právo a nové myšlení o něm naprosto žádný problém – do značné míry jen pokračují v tom, co znají z římského práva. Ke komentáři v publikaci mohu jen říci, že není v současné době dost dobře možné napsat více. Prosím proto laskavé čtenáře, aby omluvili, že dnes přicházím s komentářem jen k ustanovením o právním jednání. Mám ale za to, že jde o pasáž zákoníku, která si přednostní uchopení zaslouží. Byla bych velmi ráda, aby moji právničtí kolegové našli na následujících stránkách odpovědi na otázky, které je zajímají. Budu ale stejně poctěna, budou-li s mými názory polemizovat. Vždyť „klasická“ teoretická diskuse nám, myslím, dost chybí.