Píšu a sešit mi leží na kolenou

Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla Hana Bořkovcová, zaznamenávají události od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobození až k návratu zpět do „běžného“ poválečného života.

Zápisy z doby před transportem do Terezína podávají obraz života v zužujícím se prostoru „ghetta beze zdí“, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupně odcházejí příbuzní a přátelé; záznamy zachycují prostředí pražské židovské školy, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se na Hagiboru. Rok a dva měsíce prožila Hana v Terezíně. Její život je zde rozprostřen mezi péči o děti a terezínské kulturní dění, četbu a mnohdy určující přátelství.