Bůh vždycky zatřese stavbou

V rozhovorech se čtenář intimně a často v překvapivých souvislostech potkává s řadou známých myslitelských osobností, s nimiž Karla Flosse (+1926) svedlo dohromady společné hledání a někdy i náhoda. Už od gymnazijních let se účastnil aktivit olomouckých dominikánů, vedených Metodějem Habáněm, včetně Akademických týdnů. V r. 1948 vstoupil do dominikánského řádu, jehož členové byli v dubnu r. 1950 po násilné likvidaci řeholí internováni. Nějakou dobu nalézal zaměstnání pouze mimo sféru školství a kultury. V 60. letech se účastnil ekumenického semináře v pražských Jirchářích (spolu s J. Němcem, L. Hejdánkem, J. S. Trojanem, J. Sokolem, V. Freiem, O. Mádrem), později řady dalších bytových seminářů, zejména v Olomouci a na Sázavě ve spolupráci s bratrem Pavlem, komeniologem a historikem filosofie. Habilitován byl v r. 1991 v Olomouci, kde představuje jednu z ústředních osobností při obnově katedry filosofie. V dalších letech pokračuje v pedagogické i badatelské práci, věnuje se překladům, zakládá nadaci Prokopios na Sázavě, kde od r. 1985 žije. Tato nadace později spolupracuje s nadací Světový Éthos – Weltethos Tübingen, jejímž ředitelem je Hans Küng; nadace již od počátku organizuje řadu aktivit včetně každoročních Letních filosofických škol na Sázavě. V letech 1996–98 byl Karel Floss členem senátu Parlamentu ČR za sociální demokracii.