Viktor Preiss

Viktora Preisse známe jako charismatického, jemného, elegantního a inteligentního herce s nezaměnitelným šarmem a kouzlem osobnosti. Většina z nás především z obrazovky veřejnoprávní televize, kde ztvárnil bezpočet rolí v inscenacích a seriálech. Dobrodružství kriminalistiky, Slavné historky zbojnické, Nemocnice na kraji města, Cirkus Humberto, a Četnické humoresky patří k těm nejznámějším, podobně jako filmy S čerty nejsou žerty, Báječná léta pod psa, Anglické jahody, Vrásky z lásky nebo Křídla Vánoc. Jeho hlasem k nám promlouvá Robin Williams jako Táta v sukni i v dalších rolích, Kabir Bedi jako nezapomenutelný Sandokan či Michael Douglas v Honbě za diamantem. Za své dabérské umění byl oceněn hned v prvním ročníku Ceny Františka Filipovského za nejlepší výkon v dabingu (1995). Jeho hlas je velmi populární a ceněný také v rozhlasovém éteru v dramatizacích světových literárních děl, za což si vysloužil několikanásobné vítězství v anketě o nejlepšího Neviditelného herce.
Viktor Preiss je však i přes všechna svá výše jmenovaná účinkování a úspěchy především a hlavně divadelní herec. Patnáct let strávil v Městských divadlech pražských, poté se víc jak tři desetiletí výraznou měrou podílel na prezentaci Divadla na Vinohradech jako uměleckého stánku s hvězdným hereckým souborem a mimořádně kvalitním repertoárem. Na prknech, která znamenají svět, vytvořil mnoho výrazných a neopakovatelných rolí, za všechny jmenujme dvojroli v komedii Brouk v hlavě, která se počtem víc jak 340 repríz stala nejúspěšnějším představením ve stoleté historii Divadla na Vinohradech. (!)
V devětašedesáti letech mu zaslouženě patří označení pan herec s velkým „P“ a mistr hereckého řemesla s velkým „M“. Dalo by se bez nadsázky říci, že je pokračovatelem slavné generace předválečných a poválečných hereckých bardů, jakými byli Václav Voska, Karel Höger, Rudolf Deyl ml., Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek a další. Ocitl se na vrcholu tvůrčích sil a kariéry, takže by mohl už jen sklízet plody svého mistrovství.
O to více překvapilo, když v lednu 2016 oznámil, že odchází do divadelního důchodu.
„Divadlo je běh na dlouhou trať. Zní to skoro jako fráze, ale každý máme určitou psychickou a fyzickou kapacitu, a tedy i hranici unavitelnosti, svoji míru soudnosti a odpovědnosti. A taky jinou potřebu regenerace. To, že jsem mohl dělat divadlo po dvě třetiny svého života, bylo pro mě velké štěstí a jsem za to vděčný. Skutečnost, že jsem mohl pracovat na scénách, na kterých tvořilo tolik osobností před námi, byla nejen zavazující, ale i velká čest. Energie má ale zkrátka své hranice a teprve čas ukáže, jak to s ní doopravdy je a bude. Proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. A věřte, nebylo to snadné.“
Věříme, protože Viktor Preiss jako věrný a poctivý služebník múzy Thálie se svému poslání nikdy nezpronevěřil. Pojďte se spolu s námi ohlédnout za dosavadním bohatým uměleckým životem jednoho z našich nejlepších současných herců.