Od totality k defektní demokracii

Patnáct let po Listopadu 1989 se zdálo, že Česká republika zvládla politickou a ekonomickou transformaci i ukotvení v euroatlantickém prostoru. Tehdy, v roce 2004, slavila země vstup do Evropské unie, již o pět let dříve vstoupila do politicko-vojenské organizace NATO. Zdálo se, že tu demokracie nezvratně zvítězila a že nastal jakýsi lokální „konec dějin“. Nicméně 25 let od pádu totalitního režimu je situace kvalitativně jiná. Politologové již nezkoumají, proč je Česká republika stabilizovanou demokracií, ale naopak důvody, které dovedly zemi do stavu defektní demokracie. V této souvislosti se nabízí kardinální otázka: Proč se občané nadvakrát, v letech 2010 a 2013, vzbouřili proti své politické reprezentaci a de facto vyhodili do povětří po dvě desetiletí utvářený stranický formát umírněného pluralismu s dvěma dominantními stranami? Na té nejširší úrovni politického systému lze formulovat tezi, že v postkomunistickém prostředí se daří poddanské politické kultuře, a tudíž slabé občanské společnosti. Takový stav politické kultury přispívá k tlumení a vytěsňování systému brzd a protivah ve vyšších vrstvách politického uspořádání. V důsledku nedostatečné společenské aktivity a kontroly se nejprve politické strany, a poté i celý politický systém stávají kořistí zájmových skupin z oblasti netransparentního byznysu. V postkomunistickém kontextu tak segment netransparentního byznysu, propojený s relevantními politickými stranami, představuje nejlépe organizovanou zájmovou skupinu, jež se vyznačuje schopností prosadit své zájmy v rozhodovacím procesu, a to do té míry, že lze hovořit o fenoménu uchvácení státu. Nekvalitní prostředí, určované úrovní politické kultury, přispívá k vytváření klientelistických a korupčních struktur v politických stranách, a ty pak dále přispívají k formování klientelistické čili neliberální demokracie, která představuje jednu z variant defektní demokracie. Kde má klientelizace stran a demokracie v České republice svůj počátek a jaká je chronologie tohoto jevu? Jací lidé se nechávali za úplatu najímat do politických stran? Které politické strany se staly nejčastějším terčem nájezdů nájemných straníků? O jaký celkový rozsah nákupu straníků se jednalo? Jak optimálně v politologii definovat termíny „krajský boss“ či „krajský kmotr“? Koho lze konkrétně zařadit mezi ústřední krajské bossy? Jaký model polistopadové politické strany se vyvinul po dvou desetiletích v České republice? Což tak uspořádat jakýsi nový Filadelfský konvent, na kterém by se promýšlely původní koncepce zakladatelů americké ústavy z roku 1787?