Claude Lévi-Strauss

Autor / 9 titulov

[klód lévi-strós] (28. listopadu 1908, Brusel – 30. října 2009, Paříž)

Francouzský antropolog a filosof, významný představitel strukturalismu, profesor Collège de France, člen Francouzské akademie a nositel Řádu čestné legie.

Narodil se 28.listopadu 1908 v Belgii v zámožné židovské rodině. Jeho dědeček byl rabínem. Lévi-Strauss vystudoval práva a filosofii na Sorboně. V roce 1935 nastoupil jako profesor na univerzitu v São Paulu a do roku 1939 podnikl několik expedic do Mato Grosso a do okolí Amazonky. Krátce před válkou se vrátil do Francie, v letech 1939-1940 sloužil jako dobrovolník v armádě. Byl nasazen na východě Francie na Maginotově linii. Po kapitulaci odejel do New Yorku, kde přednášel na New school for social research. Tam se mimo jiné seznámil s významným strukturalistickým lingvistou Romanem Jakobsonem. Společně s Jacques Maritainem a Henri Focillonem založil a vedl svobodnou francouzskou univerzitu v New Yorku. Po válce byl povolán do Paříže a roku 1945 odejel jako kulturní poradce velvyslanectví opět do New Yorku. 1948 se této funkce vzdal, 1949 se stal náměstkem ředitele antropologického muzea v Paříži a profesorem religionistiky na École pratique des hautes études. Od roku 1959 do odchodu do důchodu v roce 1982 byl profesorem sociální antropologie na Collège de France.

Francouzská předválečná sociologie pod vlivem E. Durkheima chápala společnost jako svébytnou skutečnost, spíše nadřazenou jednotlivci, a hledala společné rysy a vývojové spojitosti mezi různými typy společností. V New Yorku se Lévi-Strauss setkal s americkou kulturní antropologií, jež pod vlivem svého zakladatele F. Boase zkoumala hlavně rozdíly mezi různými společnostmi. K tomu se zvláště hodilo studium jejich jazyků.

Pod vlivem R. Jacobsona dal ovšem Lévi-Strauss přednost strukturalistickému pojetí jazyka jako systému znaků, jež spojují označující (zvuk, slovo) s označovaným (předmětem či pojmem). Tuto myšlenku pak přenesl na studium společenských vztahů, jež se také vyjadřují jazykem a chápou často v opozicích (muž X žena, rodič X dítě a pod.). Protože za hlavní úkol antropologie pokládal studium nevědomých (neuvědomovaných) kulturních struktur různých společností jako protikladu ke strukturám přírodním, věnoval se zejména strukturám příbuzenství a roli zákazu incestu, strukturám mýtů a vyprávění a vůbec „myšlení přírodních národů“. Kromě toho se také vehementně zastával ohrožených etnických skupin a jejich kultur a byl přesvědčen, že postupující kulturní homogenizace přináší obrovské ztráty.