Jaroslav Putík

Autor / 4 tituly

Jaroslav Putík (1923), Česká republika

Spisovatel Jaroslav Putík se narodil 25. července 1923 v Mostě. Pro svou odbojovou činnost byl nacisty vězněn, po válce vystudoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, poté pracoval v redakci Literárních novin, z nichž musel roku 1959 odejít, a krátce byl zaměstnán v jiných periodikách (vedl též dvouměsíčník Orientace); nakonec se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1969 dlouho nesměl publikovat, živil se pod propůjčenými jmény; od roku 1978 je v důchodu.

Těžiště literární tvorby Jaroslava Putíka (který debutoval již v roce 1941 a zpočátku se věnoval literární publicistice, reportážním cestopisům a politické literatuře faktu) spočívá především v letech šedesátých a osmdesátých. Bohužel také tohoto spisovatele, moralistu a generačního mluvčího, postihl dlouhodobý publikační zákaz a jeho zralé práce vycházely pouze v samizdatu, resp. v exilu. Již na začátku let šedesátých si Putík získal značné spisovatelské renomé svými symbolizujícími mikropovídkami (Indicie, Pozvání k soudu), případně i uměním intelektuálně psychologizující novely (Zeď); k vrcholům české prózy tohoto období však náleží zvláště autorovy romány mravní a citové deziluze, vracející se k poválečným rokům a bilancující vývoj umělcovy generace, která se z valné části nedovedla vyrovnat s palčivými historickými a společenskými traumaty tehdejšího času.

Putíkovy knihy Smrtelná neděle a Brána blažených se stávají vyprávěním o obecné havárii etických a vůbec lidských hodnot. K této problematice se spisovatel později ještě několikrát vrátil, nejprve v samizdatové, autobiograficky koncipované próze Červené jahody, kterou po listopadu 1989 vydal v přepracované podobě pod názvem Proměny mladého muže, dále v „normalizačním“ románu Volný let voliérou, opět reflektujícím důsledky a dopady společenských zvratů rokem 1948 počínaje. V době, kdy Putík nemohl vydávat knihy ve své vlasti, vznikla rovněž jeho románová rekapitulace Muž s břitvou, situovaná na začátek 20. století; v tomto příběhu „potřeštěného hrdiny“ autor s humoristickým nadhledem načrtl portrét člověka usilujícího svobodně prožít život plný zajímavostí a nesvázaný konvenčními přikázáními a dobovými stereotypy. Významnou součástí autorovy literární tvorby jsou rovněž jeho s velkým časovým prodlením knižně vydané deníkové záznamy (Odchod ze zámku, Odysea po česku), které Putík koncipoval jako svého druhu „soukromou kroniku“ vývoje v českých zemích od přelomu 60. a 70. let až po ukončení husákovské éry.

Po listopadu 1989 spisovatel jednak publikuje své starší práce, jednak se ve svých nových prózách (zejména v rozmarně laděném Plyšovém psu), strukturovaných zpravidla jako lehce úsměvná, ve skutečnosti však nemálo závažná etická podobenství, snaží navázat především na mravní podobenství někdejšího Muže s břitvou a vytvořit další typy takto psychicky spřízněných postav či postaviček, ztělesňujících typy lidí, kteří díky svému smyslu pro radosti života (třeba i ve značně vysokém věku) jsou stále schopni odolávat a v rámci možností nepodléhat určitému chaotickému hodnotovému zmatení doby. V podtextu daných vyprávění mají tedy i pozdní prózy Jaroslava Putíka sice v prvním vypravěčském plánu zastřený, ale ve svém konečném vyznění zcela průkazný společensky a eticky apelativní ráz. Jako jediný český tvůrce Jaroslav Putík dvakrát získal prestižní Cenu Egona Hostovského – za knihy Muž s břitvou a Plyšový pes. (vn)

Medailon je aktuální k 1. prosinci 2006

Obrázok nedostupný: Kniha: Odysea po česku - Jaroslav Putík

Odysea po česku

CZE Česky 1992Jaroslav PutíkPROSTORKnihy

Nedostupné

NEDOSTUPNÉ
Kniha: Muž s břitvou - Jaroslav Putík
NEDOSTUPNÉ
Kniha: Bláznův polštář - Jaroslav Putík
NEDOSTUPNÉ