Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti. Pištorova poezie je osobitou výpovědí o hledání pevného místa ve světě, který ztrácí svou logiku, o životě, který přináší více otázek, než skýtá odpovědí; je dílem, jehož nadčasové vyznění je stvrzeno pečetí autorovy tragické smrti
